MORAVSKÝ ZEMSKÝ ARCHIV - STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV BŘECLAV SE SÍDLEM V MIKULOVĚ

Archivní tradice v Mikulově sahá až do doby Dietrichsteinů, kteří v Mikulově uchovávali jak rodinné archivy, tak veškeré písemnosti obchodní povahy ze všech svých panství. Na rozdíl od dietrichsteinského archivu, o který bylo vzorně pečováno, městský archiv v Mikulově nikdy neměl specializovaného archiváře ani vhodné prostory. Teprve 27. června 1947 byl usnesením Okresního národního výboru v Mikulově zřízen Okresní a městský archiv v Mikulově, který v té době spravoval celý mikulovský okres. V pozdějším okrese Břeclav v té době žádný jiný archiv neexistoval. V Břeclavi byl archiv uložen ve třech místnostech soukromého bytu, jehož větší část bohužel shořela při spojeneckém náletu na Břeclav v listopadu 1944. V Hustopečích se o archiválie staral v té době již existující archiv Brno-venkov.

Díky existenci archivu v Mikulově bylo po správní reformě v roce 1960 a vzniku okresu Břeclav v jeho současné podobě rozhodnuto o zřízení nového okresního archivu v Mikulově, i když se Mikulov nestal okresním městem. V té době byl archiv umístěn v nově zrekonstruovaném mikulovském zámku, a i když zde byly vhodné prostory pro uložení archiválií, situace nebyla zdaleka příznivá ani z hlediska kancelářských prostor a ani dalšího potřebného vybavení. Pro tyto účely se podařilo získat kanonickou rezidenci č.p. 6 na hlavním náměstí, která byla v roce 1964 pro potřeby archivu zrekonstruována. Nově získané prostory byly ihned využity k uložení soudních spisů i archiválií převzatých ze Státního oblastního archivu v Brně. O rok později získal archiv také sousední budovu v nákladovém nádraží č.p. 4, která byla upravena pro kanceláře, knihovnu a fotodílnu. V těchto prostorách zůstal archiv více než 30 let.

Vedle základní archivní práce, která spočívala ve stěhování archiválií, kontrole registratur a pořádání archiválií, byla již od počátku 60. let 20. století věnována velká pozornost vlastivědné práci v Mikulově s následným zveřejňováním výsledků bádání. Z tohoto důvodu byl od roku 1965 vydáván vlastivědný sborník, který je dnes znám pod názvem Jižní Morava. Za dobu své existence se tento sborník stal platformou pro regionální historiky a archiváře i vysokoškolské učitele a vědecké pracovníky, kteří zde publikují výsledky své badatelské práce z celé jižní Moravy, tj. z okresů Brno-venkov, Břeclav, Hodonín a Znojmo.

V průběhu sedmdesátých a zejména osmdesátých let 20. století bylo třeba řešit stále tíživější nedostatek místa v archivu. Po různých nerealizovaných návrzích byl v roce 1997 pro potřeby archivu zakoupen nevyužívaný obchodní dům v Mikulově a na podzim následujícího roku byla zahájena jeho přestavba na okresní archiv, při níž byl ve vnitřním dvoře vybudován zcela nový čtyřpodlažní depozitář pro téměř 6 km archiválií. V listopadu 2000 mohl archiv po dokončení přestavby a náročném stěhování přivítat první badatele. Od srpna 2002 je Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově v důsledku správní reformy součástí Moravského zemského archivu v Brně.

Základní rysy fondů k dějinám rodu Lichtenštejnů
Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově v současné době spravuje 1732 archivních fondů o celkovém rozsahu 4200 běžných metrů. Jedná se především o písemnosti státních úřadů, měst a obcí, soudnictví, škol, družstev, spolků, kulturních institucí, církví apod. Důležité a badateli často využívané jsou také osobní fondy významných osobností regionu, z nichž mnohé jsou známé i v zahraničí. Vzhledem k tomu, že značná část území, které v současnosti pokrývá nikolsburský archiv, patřila v minulosti rodu Lichtenštejnů, je ve Státním okresním archivu Břeclav v Mikulově uloženo velké množství archiválií, které lze využít při historickém bádání o rodu Lichtenštejnů. Nejedná se o písemnosti osobní povahy, ale výhradně o písemnosti vzniklé při výkonu obecní a městské správy lichtenštejnskými občany a jejich úředníky.

Největší význam zde má patrně rozsáhlý archivní fond města Valtice (1290-1945), který kromě řady listin obsahuje i bohaté záznamy dokumentující správu tohoto lichtenštejnského sídelního města. Podobně lze využít i Archiv města Hustopeče (1362-1945), který byl rovněž ve vlastnictví Lichtenštejnů - zejména pro novější období 18. a 19. století. Za zmínku stojí také plány kostelů v Poštorné a Ladné z počátku 20. století vypracované knížecím architektem Karlem Weinbrennerem, které jsou uloženy v archivech příslušných obcí. Doklady o vztazích mezi Lichtenštejny a jejich zaměstnanci nebo obecně lidmi žijícími v oblasti jejich rodového majetku lze nalézt také ve fondech politické správy a soudní správy, například v archivech okresních úřadů, okresních soudů apod.

Mezi písemnostmi z Mikulova, jakožto bývalého moravského sídla rodu Lichtenštejnů, se naopak žádné archivní dokumenty z lichtenštejnského období nenacházejí, protože všechny padly za oběť četným požárům města. Archiv má pro potřeby badatelů rozsáhlou knihovnu, která obsahuje 25 tisíc svazků, včetně mnoha cizojazyčných monografií a periodik vztahujících se k jihomoravskému regionu.

Přehled fondů rodu Lichtenštejnů
Archiv města Valtice (1295-1944)
Archiv města Hustopeče (1362-1945 (1949))
Archiv obce Lednice] (1567-1945 (1948))
Archiv města Břeclav (1625-1945 (1957))
Archiv města Podivín (1637-1945)
Archiv obce Ladná (1848-1945 (1950))
Sbírka map a plánů (1797-2005)