STÁTNÍ ARCHIVY V OPAVĚ - STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV OLOMOUC

Státní okresní archiv v Olomouci (název používaný od roku 2005) vznikl ve své dnešní podobě v důsledku územní reorganizace státu v roce 1960, kdy byly archivní fondy dříve uložené ve dvou městských archivech (Olomouc a Uničov) a třech archivech menších okresů (Litovel a Šternberk) sloučeny do jednoho.

Státní okresní archiv Olomouc je se svými 7646,16 běžnými metry archiválií (k 31. prosinci 2016) největším archivem svého druhu v České republice. Uchovává dokumenty původců s místní nebo okresní působností, kteří vykonávali nebo vykonávají činnost na území Olomouckého kraje. Okres Olomouc zahrnuje území bývalých politických okresů Olomouc-město, Olomouc-venkov, Litovel a Šternberk, které vznikly v polovině 19. století a byly sloučeny při reformě státní správy v roce 1960. Státní okrsení archiv je spolu s olomouckou pobočkou Zemského archivu v Opavě umístěn v moderní funkční archivní budově, kterou navrhl ing. Pavel Pospíšil a která byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1997. Budova stylizovaná do podoby otevřené knihy se nachází v blízkosti historického centra Olomouce. V roce 2002 došlo k organizačnímu propojení obou výše uvedených institucí, neboť Zemský archiv v Opavě se po tehdejší reformě státní správy stal rovněž pověřeným orgánem olomouckého okresního archivu jako jeho organizační složka.

Archiválie okresního původu se dělí na fondy úřadů státní správy (např. okresní úřady, okresní národní výbory) a městské respektive obecní samosprávy (městské archivy, archivy venkovských obcí). K nejvýznamnějším fondům zde patří matriky historických měst Olomouc, Uničov, Šternberk a Litovel. Další skupinu tvoří písemnosti soudů, státních zastupitelství a notářství, archivy hospodářských institucí (cechů, živnostenských společenstev, družstev) a písemnosti původců působících ve zdravotnictví (nemocnice, zdravotní pojišťovny) nebo ve školství a kultuře (školy, divadla, kina). K nejzajímavějším pramenům patří dokumenty spolků a dalších společenských organizací. Bohaté na archiválie jsou také fondy církevních organizací (farní rady, děkanství a kostelní konkurenční výbory), pozůstalosti významných osobností středomoravského regionu a sbírkové fondy.

K nejcennějším inventárním jednotkám patří listiny (nejstarší uničovské městské privilegium z roku 1223 je zároveň nejstarší zakládací listinou města v českých zemích i nejstarší archiválií olomouckého archivu), unikátní sbírka městských matričních knih (k nejstarším patř olomoucká městská kniha z roku 1343, nejznámější je tzv. památná kniha Václava z Jihlavy z roku 1430) a část  spisovéhp materiálu (např. fondové oddělení "Zlomky registratur 1426-1786" z Archivu města Olomouc).

Základní charakteristika fondu k dějinám rodu Lichtenštejnů
Z historických pramenů k dějinám rodu Lichtenštejnů dochovaných v olomouckém archivu je třeba zmínit především Archiv města Šternberk. V roce 1693 koupil kníže Jan Adam z Lichtenštejna šternberské panství, jehož centrem bylo město Šternberk. Lichtenštejnové zde vládli až do zrušení poddanství a patrimoniální správy. Za jejich vlády prošel Šternberk významnými změnami. Město postupně ztratilo své středověké výsady v oblasti soudní a správní moci. Výkonná moc přešla na správní a soudní orgány, které představovaly absolutistický monarchistický stát. Přestože se Šternberk ve druhé polovině 19. století přeměnil na samosprávné město, Lichtenštejnové nadále ovlivňovali jeho podobu, i když jen nepřímo. Zvláště nápadná byla přestavba šternberského hradu, který se tyčí nad historickým centrem města, provedená knížetem Janem II. z Lichtenštejna v 80. letech 19. století podle projektu vídeňského architekta Karla Kaysera.

Druhým nejvýznamnějším fondem tohoto typu je Archiv města Litovel. Litovel zdědil kníže Karel z Lichtenštejna v roce 1597 po smrti Jana Šembery Černohorského z Boskovic, který byl předchozím držitelem Litovle. Karel získal dědictví sňatkem s Janovou dcerou Annou. Město patřilo rodu Lichtenštejnů až do zrušení poddanství a zrušení systému patrimoniální správy. Litovel, původně královské město, si pod lichtenštejnskou správou zachovala status tzv. knížecího municipálního města, které nadále požívalo širokou správní a soudní autonomii, rozsáhlá privilegiea a vlastní velkostatek. V roce 1850 se Litovel stala samosprávným městem.

Za třetí významný fond lichtenštejnských pramenů lze považovat "Archiv města Uničov". V roce 1622 daroval císař Ferdinand II. zvláštním dekretem královské město Uničov Karlu, knížeti z Lichtenštejna. Jako formální důvod tohoto kroku byla uvedena snaha potrestat město za jeho účast ve stavovském povstání. Ve skutečnosti si kníže z Lichtenštejna jako majitel sousedního města Litovle a nedalekého úsovského panství vyžádal město od císaře, aby upevnil své majetky na severní Moravě. Situace se však změnila po smrti knížete Karla a po úspěšné obraně města, které v letech 1626-1627 bojovalo na císařské straně proti dánskému vojsku. Uničovští měšťané se tehdy obrátili na císaře Ferdinanda II. s žádostí o navrácení výsad královského města. Svou žádost odůvodnili tím, že role města ve stavovském povstání byla špatně interpretována a že většina měšťanů ve skutečnosti zůstala věrná císaři. Během dlouhého vyšetřování této záležitosti museli uničovští měšťané čelit nátlaku lichtenštejnských úředníků, ale svůj spor nevzdali. V roce 1632 nakonec císař rozhodl ve prospěch měšťanů a s účinností od roku 1633 navrátil Uničovu jeho původní statut královského města. Lichtenštejnská vláda tak zůstala v dějinách Uničova pouhou epizodou.

Příslušné archivní dokumenty ve všech výše uvedených fondech nejsou písemnostmi osobní povahy, ale výhradně těmi, které vznikly v průběhu správy výše uvedených měst ze strany Lichtenštejnů a jejich úředníků.

Přehled důležitých fondů týkajících se Lichtenštejnů
Archiv města Šternberk (1364-1945)
Archiv města Litovel (1287-1945 (1953))
Archiv města Uničov (1223-1945)